Zahrada spáčů | Recenze

Autor : Lisa Heathfield

Nakladatelství : Fragment

Originální název : Seed

Vyšlo v ČR : 2016

Počet stran : 262

Anotace : 

Vše, co Pearl za svůj krátký život poznala, se dá vyjádřit jediným slovem – Seed. Tak se nazývá uzavřená komunita, ve které se narodila. Řídí ji Papa S., duchovního vůdce, kterého všichni milují a uctívají.
Když je Pearl patnáct let, přistěhuje se do Seed nová rodina, a s ní Ellis. Okouzlující a výřečný chlapec začne Pearl vyprávět o životě mimo komunitu. Odhaluje pravdu, která měla zůstat skryta.
Bude mít dívka možnost poznat okolní svět na vlastní oči, nebo ji Papa S. nikdy nedovolí odejít?

„Příroda mi prozradila, že se naše oči, stejně jako sta, staly příliš nenasytnými. Pravil Papa S. Zanedbáváme naše ruce, nás dar hmatu. A proto mi příroda přikázala, abych vám vaše oči vzal. Vaše oči jsou darem, který jste získali od přírody. Nevezmu vám je navždy. Bylo mi řečeno, abych je jen zakryl. Na celý den se vašima očima stanou vaše ruce.“

Jak se podle anotace může zdát, Zahrada spáčů bude další z dystopických příběhů. I já se do ní pouštěl s touto domněnkou, avšak ihned po přečtení prvních stran a kapitol se mi dostalo jiného příběhu.
Jak už víte, Pearl se narodila v Seed – kolonii, kde lidé žijí v souladu s přírodou a jsou jí naprosto odevzdaní. Věří, že je příroda ochraňuje, dává jim lásku, jídlo, útočiště, zbavuje je hříchů a už jen díky ní musí být spokojení se svým životem. Tohle jim do hlavy tluče Papa S, diktátor vedoucí celou Seed. Jen on může komunikovat s přírodou, která mu údajně napovídá jak Seed spravovat, jak mu velet a také mu prozrazuje prohřešky svých "poddaných". Jednoho dne se do Seed přistěhuje nová rodina. Ta se tu však nenarodila a tak má spoustu informací o světě tam venku. O světě, kde je prý otrávená voda, kde příroda trestá lidstvo formou zemětřesení, povodní. Eliss, nově přistěhovaný kluk, tohle všechno vyvrací a Pearl a hrstce ostatním odhaluje pravdu o tom, jaký svět venku tam ve
skutečnosti je. 
Jak už jsem řekl, byl jsem doslova natěšený na další dystopický příběh, ale Seed je jednoduše komunita s odlišným pohledem na svět. Po první, velice zvláštní kapitole jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo brečet. A tak tomu bohužel bylo další polovinu knihy. Všechny ty blbosti, co Papa S cpal do hlavy obyvatelům Seed. Nechtělo se mi věřit, že mu to někdo sežere. Ale opak je pravdou. Příroda je jejich víra a Papa S vůdce.  „Jsou to magoři!“ říkal jsem si a ke knize proto přistupoval skepticky. 
Potom mě ale napadlo, jak bych se na svět díval já, kdybych byl vychováván a vyrůstal v Seed? Samozřejmě že stejně, jako Pearl a ostatní. A tak jsem začal samotný
příběh vnímat bez předsudků. Samo sebou až na Papu S. Ten byl v mých očích magorem i nadále. 
Koncept příběhu jako takový je moc hezky vymyšlený. Autorka zřejmě chtěla poukázat na ovlivnitelnost člověka a to se jí povedlo. Avšak z námětu by se dalo vytřískat 
víc, mnohem víc. Stejně tak mám výhrady k suché, strohé a fádní formě, kterou příběh podává. Když to vezmu kolem a kolem, první polovina knihy je o ničem. Nanejvýš 
dokáže vytočit perličkami, které vypustí z úst Papa S.
Druhá část knihy je o poznání lepší. Konečně nastane nějaký zvrat a děj se začne hýbat. Pearl se přestane schovávat v ulitě a Eliss se začne více projevovat. Na tohle
jsem čekal, drahá Liso. Tady už bylo o dost jednodušší se na četbu soustředit dokonce jsem se těšil na další strany příběhu. 
Samotný konec knihy mě překvapil o dost víc, než jsem čekal. Vlastně jsem tohle vůbec nečekal a o to víc jsem byl šokován. Takže za to palec nahoru! Možná by to chtělo 
ještě alespoň jeden díl, či knihu, kde jsou popsány vztahy mezi obyvateli Seed. Myslím, že co se tohoto týče, zůstalo spoustu otázek nezodpovězených.
Ve zkratce je Zahrada spáčů zvláštním příběhem, který má zajímavou myšlenku, za kterou bohužel pokulhává její zpracování. Anotace slibuje něco, ale povětšinou se  setkáme jen s rozjímáním nad přírodou. Ale pokud se budete řídit heslem, že trpělivost růže přináší, ve čtení setrváte a nebudete od knihy moc očekávat, bude se vám nakonec líbit.
Řadím ji mezi lehce nadprůměrné knihy, protože nacpat zápletku, akci a celkově to, na co čtenář díky anotaci čeká, do posledních pár kapitol prostě nestačí, ale jak jsem řekl – jakousi myšlenku to má a nakonec mě celý příběh překvapil.
Za co bych chtěl autorku pochválit je fakt, že vytvořila Papu S, osobu s tak odporným charakterem, že ji nenávidí naprosto všichni a já osobně na něj nezapomenu snad do
konce života. A taky že se jí v hlavě dokázaly zrodit takové myšlenky, jenž přenesla na papír, které snad nenapadnou ani leckterého psychopata.

HODNOCENÍ