Příběh Christophera | Recenze

Autor : Radek Hraba
Vyšlo v ČR : 2020
Nakladatelství : Petrklíč
Počet stran : 221

Anotace :

Christopher právě oslavil devatenácté narozeniny a plánuje strávit letní prázdniny cestováním po exotických destinacích se svými kamarády. Tento plán se ale změní, když se po jednom večírku probouzí v nemocnici a zjišťuje, že se „předávkoval“. Jeho rodiče, stejně tak policie i doktoři, usoudí, že to udělal kvůli rozchodu s holkou, načež ho umístí do léčebny, a pro jistotu mu nechají spoutat jeho magické schopnosti. V léčebně Christopher dochází na sezení s psycholožkou, které vypráví o magických i nemagických událostech, jemuž se dosud přihodily, díky kterým se psycholožka snaží přijít na důvod vedoucí k jeho „předávkování“. Christopher si to ale v žádném případě nechce přiznat, tak se za pomoci svých kamarádů tajně pouští do vyšetřování vlastního „pokusu o sebevraždu“.


Máme tu další knihu z pera mladého, Českého autora. Je mi však líto, že ne každý z nich se dočká kladných ovací a obzvláště ti, kteří vás osloví sami s tím, abyste jejich knihu zrecenzovali.



Příběh Christophera se ze začátku tváří jako každá kniha v tomto žánru. Ocitáme se v hlavě čerstvě 19letého chlapce, který nemá zrovna ideální vztah se svojí rodinou. K tomu všemu vede vnitřní boj sám se sebou a svojí orientací a tím, že je napůl čaroděj. Naštěstí pro něj je jako většina teenagerů obklopen spoustou přátel, kteří mu pomáhají unikat z reality všedních dnů. Prožívá s nimi bujaré noci plné večírků a alkoholu. Jedna taková party se mu však stane osudnou. Celý večer se nese v duchu zábavy, avšak následující den se Christopher probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že se pokusil předávkovat a spáchat tak sebevraždu. Drogy jsou navíc pro čaroděje naprosto nepřípustné a tak jej čeká hned dvojí řešení problému – jak v lidském, tak magickém světě.

Zní to jako dobrý nápad, skvělý námět pro knihu. Ale bohužel, v tomto případě bych se řídil heslem, že méně je někdy více. Celý příběh je totiž neskutečně překombinovaný. Sám jsem měl problém utvořit si v hlavě obraz něčí identity, obzvláště Christophera. Mladý, bisexuální čaroděj, zároveň známý popový zpěvák, vymetač večírků a lamač dívčích i chlapeckých srdcí. To na mě bylo trochu moc a nevěděl jsem, z jaké strany Christopherovu osobnost uchopit a bohužel šlo vidět, že problém s tím měl i samotný autor.

Počet postav, jež v příběhu figurují, tomu také nepřidal. Zcela chápu, že Christopher, jakožto oblíbený jedinec z vyšších vrstev, musí nutně mít spoustu přátel, ale je opravdu nezbytné, aby se v příběhu objevili všichni, i když pro něj nejsou nijak klíčoví ani důležití? Čtenáře to neustále nutí brouzdat v paměti a nebo v knize, kdo je vlastně kdo a nemůže se tak plně soustředit na aktuální dění. Je tohle čaroděj či smrtelník? Je tohle ta či ona holka z party? Je tohle někdo z Christopherova čarodějnického či smrtelného rodu? Ve finále k tomu stejně přistoupí lhostejně, protože si uvědomí, že několik minut čte o něčem, co je vlastně jen prázdný rozhovor mezi pubescenty nebo jiný prázdný, pro děj absolutně nepodstatný rozhovor. Navíc je každý charakter tak plochý a neuvěřitelný, že se po chvíli stane pro čtenáře pouhým jménem a ničím víc. 

Jediná postava, ke které jsem mohl něco cítit byl samotný Christopher. Náš hlavní hrdina, by podle mého názoru zasloužil pár facek. Očekával bych jiné chování, jiný vnitřní boj a vyrovnávání se se svojí orientací a faktem, že jsem čaroděj. Ale Christopher, kterého zajímá jen alkohol, party, sex, různá odvětví vandalismu a to, jak někoho znemožnit, to vůbec řešit nechce, nad vším mává rukou a raději se půjde poohlédnout po nějaké party či fešákovi, se kterým může strávit noc. Pokud byl však záměr autora vytvořit takového hrdinu, povedlo se. 

Co se dialogů týče, ty jsou stejně jako dějové zvraty, dá li se to takhle vůbec nazvat, hrozným způsobem uměle vykonstruované a já, jakožto čtenář, jim nemohl věřit. Po pár stranách jsem nabyl dojmu, že se autor snaží pouze nahnat stránky na těchto nesmyslných rozhovorech a že vaří z vody.
Navíc byla téměř každá přímá řeč zakončena vykřičníkem, takže to budilo dojem, že na sebe postavy neustále křičí, což se po chvíli nečetlo zrovna příjemně. 

Jako negativní vnímám i absolutní absenci popisů. Popisů prostředí, popisů emocí, popisů magie a kouzel. Zkrátka někde jsme, něco se stalo, někdo něco udělal. Jsme o všem jednoduše informováni a nemůžeme se tak vcítit do prožitků našich hrdinů a ani si představit kulisu okolního světa, ve kterém se nacházejí, což jistě také není to, co bychom v knihách hledali. Obzvláště na škodu je to právě v případě těch knih, které se odehrávají v jiných světech, byť jen částečně. Z toho by se dalo tolik vytěžit, avšak autor se této příležitosti vůbec nechytl. 
Váže se k tomu také chování a jednání postav, které vůbec nedávalo smysl. V jedné větě si neustále negují skutečnosti a obrací o 360 stupňů. Někdo je rozhořčený, ale o řádek níž zase svítí slunce. Jednou by chtěl Christopher utéct z léčebny, ale potom si uvědomí, že je unavený a chce se mu spát, tak raději zůstane. Jednoduše nic, co by v nás vyvolalo nějaký pocit. Nic ve čtenáři nezanechá žádnou emoci a vše budí dojem, že autor psal prvoplánově to, co ho zrovna napadlo.

Kniha jako taková je členěna do 8 kapitol, což je, vzhledem k počtu stran, nejspíše adekvátní. Ale zarazila mě jedna věc, a to sice, že 1 kapitola, která je pouhým, pro příběh opět nepodstatným flashbackem, má 70 stran. Kdybychom hovořili o rozsáhlém románu, budiž. Ale skutečnost, že kniha má 221 stran a z toho 70 z nich není bohužel vůbec nijakdůležitých, na hodnocení nepřidá. Paradoxně výše zmíněná kapitola mě bavila ze všech nejvíce a kdyby se autor držel v podobném duchu po celou dobu knihy, jen by jí to prospělo.

Dalším, pro mě nepříjemným faktorem je neustálé přeskakování v čase a prostoru. Čtenář by si opět rád uvědomil, kde a proč se s Christopherem právě nachází, ale na konci kapitoly mu zase dojde, že to vlastně není vůbec důležité. Proč jsme jednou v Druhé dimenzi u čarodějů, kde si Christopher na něco vzpomene a najednou se ocitáme někde na fotbalovém hřišti, dva roky zpět? Skutečně mě ani nezajímalo, jak se hlavní hrdina s přáteli opil na školním výletě a vyspal se tam s holkou a potom s klukem. Jak tohle souvisí s tím, co se stalo o stránku zpět?

Občas byla vidět snaha autora o jakési konstruování atmosféry, jenže to bohužel vždy zabil něčím jiným. Celé to pak působilo, jako by k sobě autor slepil jednotlivé scény, vytvořil z toho knihu a doufal, že to nějakým způsobem bude fungovat. Jenže nefungovalo.

Je velká škoda, že se autor nedržel toho, co slibuje v anotaci. Že se příběh vlastně neodehrává v psychiatrické léčebně a skutečnosti z Christopherova života se nedozvídáme prostřednictvím jeho sezení s psycholožkou. Tohle měl být stavební kámen příběhu, který se ale po chvíli ztratil a vrátili jsme se k němu až na konci knihy, stylem jo a mimochodem. Kdyby se autor držel tématu, jistě by to dopadlo lépe. Takhle z toho bohužel vyšla kombinace všemožných žánrů, které dohromady v této formě zkrátka nefungují. LGBT tématika je v dnešní knižní sféře sice oblíbená stejně jako téma sebevraždy, ale tady bohužel celý nápad spolu s magií ztroskotal a působí zcela samoúčelně. 

Tahle kniha je dokonalým příkladem toho, že zajímavá anotace nemusí nutně znamenat přinejmenším zajímavou knihu. Je to bohužel dvojsečná zbraň – buď kniha anotaci předčí nebo ji na základě určitých očekávání potopí. Příběh Christophera je bohužel ten druhý případ, kdy kniha nebyla schopna ani zdaleka naplnit to, co jsem od ní čekal. Nedostalo se mi žádné YA contemporary, žádné fantasy detektivky ani nějakým způsobem promyšleného magického světa. LGBT tématika jako taková je zde až na flirty s muži okrajovou záležitostí, která když se řeší, tak absolutně neracionálně a téma magie je spíše vykradačstvím Sabriny, mladé čarodějnice. Autor se na tato témata ale zaměřuje natolik, že nějakým způsobem opomněl to, o co vlastně šlo – vyřešit, co se stalo tu noc na večírku.

Nebýt nesmyslných dialogů a vracení se v čase k ničemu, má kniha asi 50 stran. Proto si myslím, že by si zasloužila upravit, proškrtat a spoustu věcí přepsat a přehodnotit, zda li jsou v takovém příběhu potřeba a působit v knižní sféře jako povídka nebo krátká novela. Dokud však bude v této formě, nemohu ji bohužel doporučit dál.

HODNOCENÍ

Radku Hrabovi děkuji za poskytnutí recenzního výtisku a uděluji mu 1 hvězdu za odvahu.