Book TAG

Po necelých dvou měsících vám přináším další TAG! Tentokrát nic speciálního ani originálního, jen prostý Book TAG, neboli Knižní TAG, na který jsem narazil při brouzdání blogem Infinity. Nebudu ničím zdržovat a přeji příjemné počtení. :)

Budu odpovídat na tyto otázky :

1. Máš doma určité místo pro čtení?

2. Záložka nebo náhodný kus papíru?
3. Můžeš přestat číst kdekoliv chceš nebo musíš dojít ke konci kapitoly, na konec strany a podobně?

4. Jíš nebo piješ během čtení?

5. Můžeš číst při poslouchání hudby nebo dívání se na televizi?

6. Jedna kniha nebo všechny najednou?
7. Čtení nahlas nebo potichu ve své hlavě?

8. Čteš dopředu nebo přeskakuješ stránky?

9. Píšeš do knih?

10. Jakou knížku máš rozečtenou? Jakou knihu se chystáš číst?

11. Jak nacházíš nové knihy ke čtení?

12. Kdy jsi začal číst?

13. Jak často si kupuješ knihy?
14. Jak často se podíváš na poslední stránku knihy?

1. Máš doma určité místo pro čtení?

Máme dvoupatrový rodinný dům, ale architekti zřejmě někde udělali chybu a tak jde skrz stěny úplně všechno slyšet. A já na čtení potřebuji absolutní ticho. Takže nejvíce času trávím ve svém pokoji 2×2,5 metru s knihou v ruce a špuntama v uších. A na internátu plném hlučných lidí milujících hlasitou hudbu se čte přímo skvěle (ironie, ok?), a proto je množství knih přečtených během školního roku tak bídné.

2. Záložka nebo náhodný kus papíru?

Popravdě se cítím jako záložkový král. Mám x záložek různých druhů, formátů, barev... a používám asi dvě. Ale znáte takovou tu nemoc, kdy lidi kupí věci, které nepotřebují? A když někde vidím záložky jen tak, proč si jich hrst nevzít, žejo? Takže o záložky nouzi nemám a tím pádem ani potřebu zakládat knihy papírem. Dokonce si pamatuju časy, kdy jsem knížku přečetl na jeden zátah a záložku vůbec nepotřeboval. Zlaté Upíří deníky a Husí kůže. 

Jinak zrovna teď používám magnetickou záložku, což je dáreček od Adris. (Asi se až příliš prezentuji náklonností k umění a památkám.)

3. Můžeš přestat číst kdekoliv chceš nebo musíš dojít ke konci kapitoly, na konec strany a podobně?

Nikdy! Vždy musím dočíst kapitolu a co bude znít asi ještě debilněji, musí to být kulatá kapitola, čili 10/20/30 atd. a nebo její polovina 15/25/35... Takže nikdy nekončím čtení kapitolou 6/27/14 a už vůbec ne někde v půlce stránky. A teď se přiznejte, kdo je taky divnolid?!

4. Jíš nebo piješ během čtení?

Ne. Kávě moc nedám a když už si uvařím čaj, tak na něj vždy zapomenu a dopíjím ho studený večer před tím, než dám hrnek spolu s ostatním nádobím do myčky... Takže můj pitný režim je i bez knihy pořád stejný a piju jen pokud mám žízeň. A k jídlu většinou potřebuji dvě ruce, takže jíst nad knihou by šlo pouze v případě, že se jedná o hardback. To však nic nemění na tom, že musím otáčet stránky a riskovat zamaštění některé z nich, což nechci. 

5. Můžeš číst při poslouchání hudby nebo dívání se na televizi?

Jak už jsem říkal v bodě číslo 1. – na čtení potřebuji naprosté ticho. Takže všichni zavřít pusu, vypnout televizi, hudbu, hučící notebooky a nejlépe nedýchat! A nechápu ani čtení ve vlaku, autobuse nebo v čekárně...

6. Jedna kniha nebo všechny najednou?

Kdybych měl číst všechny své knihy najednou, dočetl bych je až na starý kolena. A pokud je to myšleno tak, jestli čtu pouze jednu a nebo více knih, tak čtu vždy jen jednu. Většinou je právě myšlenka na jinou knihu tím, co mě nutí číst dál v případě, že mě právě čtená kniha nebaví. A pokud je to vysloveně katastrofa, jednoduše s jejím čtením přestanu a jdu k další knize...

7. Čtení nahlas nebo potichu ve své hlavě?

Potichu. Už tak je čtení v dnešní době bráno jako magorismus, či jak to říct. A ještě představa čtení nahlas. :D Co však často aplikuji jsou některé mimické a nebo pantomimické reakce, nebo jak to říct. Zrovna teď si vybavuji například větu „Strčil nos do ohbí lokte“, což se mi samo o sobě zdá nic neříkající a navíc to zní divně. A tak si to zkusím předvést a hned je mi jasné, že knižnímu hrdinovi něco smrdí. :D

8. Čteš dopředu nebo přeskakuješ stránky?

Stránky nepřeskakuji a dopředu čtu. Většinou takové ty akční scény, kde se něco děje a já přeskakuji popisy jako zvedla ruku, popošel o kousek dál apod. a přesouvám se rovnou na přímou řeč. A pokud je kniha dobrá a autorčin/autorův styl se mi líbí a baví mě, tak se k popisům vrátím jakmile mám duši v pejru s vědomím, co přijde.

9. Píšeš do knih?

Kdepak. Vlastně ani nevím, co bych do nich měl psát. Na zápisky je v nich málo místa a od toho přece slouží zápisník a nebo sešit. A pokud si chci poznamenat nějakou hezkou myšlenku či moudro, přepíšu si to na papírek a ten připíchnu na nástěnku.

10. Jakou knížku máš rozečtenou? Jakou knihu se chystáš číst?

Momentálně čtu Skleněný trůn od Sary J. Maas a nad tím, co budu číst po něm zatím pořád přemýšlím, jelikož druhý díl Trůnu mi přijde až koncem týdne. Buď se konečně pustím do Eleanor a Parka, Dám ti slunce, Poprasku v sýrové uličce, Nalehko a nebo si dám re-reading Než jsem tě poznala. Zkuste mi poradit.

11. Jak nacházíš nové knihy ke čtení?

Vlastně nikdy nemám problém s tím, že nevím co budu číst. Stačí pohled na moji nepřečtenými knihami přeplněnou knihovnu a je po problému. Jinak často se nechám ke koupi nové knihy nalákat obálkou, Martinusákama a poslední dobou hlavně Adrienou, která už přesně ví, jaké knihy se mi budou líbit. Navíc jsme teď měli období, kdy jsme četli oba stejnou knihu. A doporučuji to všem! Je super se dělit o prozatímní dojmy z knihy, postav i děje a společně přemýšlet, jakým směrem se bude příběh ubírat dál.

12. Kdy jsi začal číst?

Čtu, co si pamatuju. Moc dobře si vzpomínám, jak jsem ještě na prvním stupni základní školy běhal za učitelkou, jestli už jí přišel katalog z Albatrosu, abych si mohl objednat novou knihu. To vám byla paráda... Začalo to knihami jako Mikulášovy patálie, Nekonečný příběh, Pekelná třída a dětskou klasikou jako Astrid Lindgrenovou, Enid Blytonovou, Pátračkou Gildou a takovýma těma knížkama, k jejímž spešl ilustracím náležela lupa, která po přiložení na ty ilustrace odhalila něco. Na druhém stupni frčely výše zmiňované Husí kůže. Fakt jako hodně.
A když jsem ještě číst neuměl, hodně mi četla máma a já dodnes vím, které knihy to byly. Jo a díky mami. ♥  Za to, že si mě už odmalička vedla k lásce ke knihám. 

13. Jak často si kupuješ knihy?

Studentský život je těžký a bídný. Ale za knihy utrácím nejvíc. A je to hodně, protože je nakupuju opravdu často. Není týden, aniž by mi nedošel alespoň jeden balík s knihou či knihami. A i to by vlastně znamenalo, že mi za měsíc přibudou čtyři knihy, což je blbost. Pod desítku se fakt nikdy nedostanu. (viz. březen + duben = 59 knih)

14. Jak často se podíváš na poslední stránku knihy?

NIKDY! Vlastně jednou ano. Potomci lidí mě fakt hrozně nudili, a tak jsem to vzdal, přečetl si konec a knihu uložil do nejzazšího kouta knihovny. 

 Tak jsem se opět trochu rozepsal, no nevadí.

Snad vás čtení alespoň trochu bavilo.

A pokud na tom jste v něčem stejně jako já, určitě mi dejte vědět. :)

Do TAGU se samozřejmě zapojte taky!