Skleněný trůn | Recenze

Autor : Sarah J. Maas
Originální název : Throne of Glass
Série : Skleněný trůn, 1. díl
Vyšlo v ČR : 2016
Nakladatelství : CooBoo, Albatrosmedia
Počet stran : 389

Anotace : 
V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaena byla od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ale udělala chybu. Nechala se chytit. Korunní princ jí nabídne poslední šanci: Svobodu výměnou za velkou oběť. Musí ho reprezentovat v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, těch nejlepších vrahů a zlodějů z celé země. Bude to boj na život a na smrt. Pokud zvítězí, bude volná. Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaena teď o svůj život bojuje nejen s nimi, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.

„Celaena byla zločinec, všehoschopný zabiják, královna podsvětí, ale přesto... přesto to byla jen dívka, kterou v sedmnácti letech poslali do Endovieru“

Celý příběh začíná, když Adarlanský princ – Dorian – nabídne hlavní hrdince možnost vykoupit se z otroctví, přičemž ho musí jako šampionka reprezentovat v klání, které rozhodne o udělení titulu královského zabijáka a tím pádem zproštění viny a všech udělených trestů. Celaena očarována pomyšlením na svobodu přijímá a odjíždí s princem na hrad, kde se setkává s ostatními účastníky klání, Chaolem, kapitánem stráží a taky s úkoly, které musí absolvovat – pokud možno úspěšně – aby se dostala mezi čtyři hlavní bojovníky, jenž mezi sebou svedou souboj o titul králova nájemného vraha. Jenomže šampióni neumírají pouze při úkolech a Celaena chce za každou cenu zjistit, co za tím vším vězí. Už jen proto, aby ochránila sama sebe.

Ihned na začátku jsem byl příjemně překvapen tím, že se autorka nezdržuje žádným popisem každodenního života v dolech. Mám tím na mysli pitvání se v myšlenkách hlavní hrdinky – jako například že by trpěla hladem, mlátí ji nebo mučí a dokonce ani popis práce, kterou vykonávala. Upřímně je mi ošklivé zacházení s ženami proti srsti a tak jsem ocenil, že příběh skutečně začal tam, kde měl – tedy princovou nabídkou.  

Velice se mi líbilo prostředí, ve kterém se kniha odehrává – palác, který je navíc rozdělený na skleněnou a kamennou část. Při popisování budov, architektonických detailů a oděvů postav jsem měl občas pocit, jako by autorka mísila romantismus s prvky fantasy. A překvapivě to spolu fungovalo moc hezky. 

Hlavním aktérem příběhu je tedy mladičká nájemná vražedkyně, která není ani zdaleka klasickou náctiletou dívkou  – no jasně, normální holky nevraždí. Nicméně jsem to myslel tak, že splňuje jakýsi ideál hrdinky v pravém slova smyslu. V žádném případě nikomu nedovolí ji stavět do role slabé ženy, ale naopak je silná a dělá věci bezohledně podle sebe. A co mě opravdu bavilo – její myšlenkové pochody, kdy přemýšlela, jakým způsobem by dotyčného/dotyčnou zabila. Kniha není návod ke spáchání vraždy.

Občas se v knize objevil i úryvek vyprávěný z pohledu prince Doriana a nebo Chaola, čímž se dostáváme k romantické lince příběhu. Milostný trojúhelník, ve kterém Celaena nemá jasno, ale čtenáři určitě ano. Naštěstí to není prioritou celé knihy, tedy alespoň ne tohoto dílu, a tak si můžete s vybíráním toho lepšího lámat hlavu vy namísto Celaeny.

Co vnímám jako mínus jsou úkoly, které šampióni museli plnit. Námět s nimi super, bohužel nedotažený. Očekával jsem drsné souboje plné modřin a zlomenin, kdežto tohle byl pouze slabý odvar toho, co slibuje anotace. Na druhou stranu se mi velice líbilo, jak Celaena, Dorian a Chaol spolupracovali a vymýšleli různé strategie pro to, aby prošli další zkouškou. Krásně tak vynikl společný vztah mezi všemi těmito protagonisty. Takže alespoň za tohle palec nahoru.

Děj jako takový akční je, jenže až v druhé polovině knihy. Do té doby nás Maasová spíše seznamuje s prostředím a světem s vlastními pravidly. Pozornost samozřejmě drží po čas celého příběhu a ani u již zmíněné popisné části jsem se nenudil, ba naopak se mi autorčin styl líbí natolik, že i ony popisné odstavce jsem si mnohdy četl dvakrát. 

Ve zkratce je Skleněný trůn příjemným překvapením v podobě nově objeveného příběhu, jenž v sobě skrývá velký potenciál. Mám-li jej hodnotit jako autorčinu prvotinu, bezpochyby pět hvězd. Naneštěstí vím, že to umí lépe a tak si nechám jednu hvězdu do foroty pro ostatní díly.

HODNOCENÍ