Ready player one | Recenze

Autor: Ernest Cline

Původní název: Ready player one
Nakladatelství : Knižní klub

Počet stran: 423

Anotace: 

Píše se rok 2045 a svět, utápějící se v energetické a ekonomické krizi, je velmi chmurným místem k životu. Není divu, že většina lidí utíká před realitou do uměle vytvořeného vesmíru videoherního systému OASIS, kde mohou zapomenout na běžné starosti, vytvořit si novou identitu a jejím prostřednictvím se pak pohybovat po tisícovkách virtuálních planet, pracovat, studovat, bavit se a prožívat své sny. Navíc se tam někde skrývá i dědictví po tvůrci této videohry, miliardáři Jamesi Hallidayovi, který před svou smrtí zanechal ve skrytých koutech OASIS několik klíčů, jež mají hráčům ukázat cestu k pokladu. Trvá však dlouhých pět let, než se středoškolákovi Wadu Wattsovi podaří objevit první z nich. A potom vypukne hotové peklo, protože zájemců o dědictví, které nálezci zajistí doživotní bohatství a obrovskou moc, je nespočet a v cestě za svým cílem se neštítí žádných prostředků. Když se pak soupeření přenese z virtuálního světa do toho skutečného, končí veškerá legrace - tady už jde o život.

,,Tato tři slova byla vždy tím posledním, co uživatel OASIS

spatřil, než opustil skutečný svět a vstoupil do toho virtuálního:

READY PLAYER ONE"

Společně s Wadem, hlavním hrdinou knihy, se ocitáme kdesi uprostřed zničeného města, jenž obývají lidé z nižších tříd. Wade není výjimkou. Protože jeho rodiče umřeli, vychovávala ho teta, se kterou žil v karavanu. Díky jeho zručnosti a technické zdatnosti si i přes nevelké rodinné příjmy dokázal sestavit počítač z nalezených součástek, skrze který se může napojit do OASIS – virtuálního světa, který je o dost světlejší, než ten skutečný. Už jen kvůli tomu, že v něm můžete mít vlastní identitu a  být tak úplně někým jiným, než ve skutečnosti jste. V OASIS můžete studovat, pracovat, trávit veškerý volný čas. A také, pokud máte štěstí, objevit tři klíče ke třem branám. Po prolomení té poslední získáte majetek tvůrce OASIS – Hallidaye, který činí něco přes 250 miliard dolarů. Halliday byl ale komplikovaný člověk a stejně tak komplikované jsou cesty ke klíčům. Miloval 80. léta a proto každý, kdo se chtěl alespoň trochu přiblížit k prolomení brány, musel znát televizní pořady, seriály, filmy, hudbu, módu a především hry vycházející v těchto letech. Wade všechno tohle znal a když jednou zcela náhodou objeví první klíč, v OASIS to rozpoutá peklo a začíná to, na co jsem se klepal ihned po otevření knihy.

Ready player one vynáší do nebes lidé, kteří nikdy počítačové hry nehráli a nemají k nim ani žádný vztah a tak si určitě dokážete představit, co taková kniha udělá s námi, co v dětství stejně jako Wade propadli virtuálnímu světu. A nejedná se pouze o hry počítačové. Setkáme se s klasiky pro herní konzole všeho druhu, na které si vzpomenete. 

Knihu jsem přečtl na dva zátahy, protože tohle se jednoduše nedalo jinak. Cline skvěle promyslel obraz světa v roce 2045, o kterém se ani nedá říct, že by byl dystopický. A ještě mnohem lépe se zhostil nápadu s OASIS, který pojal naprosto famózně. Určitě mají výhodu ti, co jsou s hraním online her alespoň trochu zkušení a tudíž budou lépe chápat virtuální realitu a herní terminologii. Ale ztrácet se by se neměli ani ti, co "nepropařili" jedinou noc. 

Nevyhneme se ani románku, což se ale dá u mladých hlavních hrdinů předpokládat. Celé to však probíhá v pozadí celého dění, kde jde především o nalezení klíčů a bran. Navíc je celá situace týkající se oné lásky podána v celku nenásilnou formou, takže se jedná o příjemné zpestření, kvůli kterému není nutno knihu odhazovat s pomyslným titulem "slaďárna". Důležité je, že nás příběh nezasáhne tím ošklivým klišé zvané milostný trojúhelník. Po všech YA knihách, které by bez něj vlastně ani nebyly YA knihami to určitě uvítá každý z nás.

V kostce je Ready player one ve všech ohledech skvělou knihou, pýchou a chloubou mé knihovny. I přes technické popisy, ve kterých jsem se jako absolutně netechnický typ, kterému jsou dráty, síťová připojení a různé systémy úplně cizí, občas ztrácel, jsem si ji užil na maximum. Posledních sto stran jsem naprosto zhltal, protože to byla neskutečná jízda – Cline je jedním slovem magor, geniální magor. Už po jednom přečtení se tahle geekovská bible stala jednou z mých nejoblíbenějších knih, ke které se určitě nejednou vrátím.

Hodnocení