Recenze – Skrýš

Autor : Johan Theorin
Nakladatelství : Moba

Počet stran : 416
České vydání : nakladatelství Moba v Brně, 2013

Anotace : 
Jan Hauger, devětadvacetiletý učitel, přichází pracovat do mateřské školky v jednom větším městě na západním pobřeží Švédska.
Mýtina ale není běžná školka – sousedí totiž s psychiatrickou Klinikou svaté Patricie, jíž se mezi lidmi říká Svatá Psycho, zvláštním zařízení s ostrahou, kde jsou internováni psychicky narušení pachatelé násilných trestných činů. Mezi nimi jsou i rodiče dětí z Mýtiny. Smyslem pobytu dětí ve školce je, aby jim byl s rodiči umožněn kontakt. Jedním z Janových pracovních povinností je eskortovat děti podzemním tunelem, který školku a kliniku spojuje.
Jan je schopný pedagog, který ovšem leccos tají – například to, proč tolik stojí o místo právě v Mýtině, nebo to, k čemu došlo o několik let dříve, kdy šel se skupinou dětí ze školky, v níž tehdy působil, na procházku do lesa a při návratu mu jedno z nich chybělo.

,,Jan se rozhlíží po stěnách pokrytých

kachličkami a cítí, jak mu buší srdce.

Pronikl do Svaté Psycho"

Příběhy odehrávající se v prostřední psychiatrické léčebny jsou pro mě něčím fascinujícím. Líbí se mi ta ponurá atmosféra, většinou zvrácené a nepochopené povahy pacientů a tajemství nebo dokonce záhady, kterými je příběh zahalen. Skrýš pro mě však byla něčím zcela novým.
Byl to první kriminální příběh, který jsem četl a myslím, že pro zasvěcení do tohoto žánru jsem si zvolil správnou knihu od správného autora. Už po přečtení prvních pár stran jsem věděl, že takhle kniha bude něco pro mě. Nadchlo mě, že jsem se na začátku nedočkal žádných nudných scén, kdy zhola čekám, až se v knize začne něco dít. Ihned jsem se do knihy začetl a otáčel stránky jednu za druhou. 

Ze začátku mě kniha velmi, opravdu velmi bavila, avšak nic není dokonalé. Po nějakém čase mi začalo strašně vadit jméno Jan, které autor neustále opakoval - Jan pohlédl, Jan řekl, Jan se otočil... Opravdu mě autor nemusí 17 krát na dvojstránce usvědčovat v tom, že se hlavní hrdina opravdu jmenuje Jan. Ale to je možná chyba překladatele. Dalším záporem knihy jsou dějové linky, v nichž se příběh odehrává. Tedy, nejedná se přímo o dějové linky, nazval bych to spíše jako vzpomínkové kapitoly, kdy Jan vzpomíná na svoje první zaměstnání a na dobu, v níž neměl život zrovna nejjednodušší. Později mi však došlo, jak jsou tyhle zprvu nic neříkající vzpomínky důležité. V první polovině knihy totiž dost často slýcháme o věcech, které nejsou nijak objasněné nebo ani nevíme, o co vlastně jde. Takže těmto částem nevěnujeme přílišnou pozornost. Avšak vše do sebe začne postupem času krásně zapadat a z mínusu se stává velké plus za promyšlenost příběhu. Jen škoda, že tomu nic nenasvědčuje dříve. 

Autor si dokáže udržet naši pozornost i přes vlny akčnosti - jednou je to napínavé a zajímavé natolik, že si okoušeme všechny nehty a jindy jen znuděně čteme mezi řádky a čekáme na to napětí, které anotace slibuje. Nedá se říct, že by v těchto částech byla kniha nudná, ale po ukončení napínavých kapitol je čtení o tom, jak jde Jan po schodech do prádelny a čte jména sousedů na dveřích přeci jen trochu zdlouhavé.

Téměř každá postava v Theorinově Skrýši nám připadá zpočátku nezajímavá, ale opak je pravdou. Při seznámení s aktéry se o nich nic moc nedozvíme, vlastně se o nich příliš nedozvídáme nějakou dobu, avšak postupně nám jsou odhalována tajemství a třinácté komnaty Janových přátel, kolegů z Mýtiny i Jana samotného. A jak se říká - tichá voda břehy mele, což v této knize to platí dvojnásob. Tajemná je  také atmosféra, v níž se v podstatě celý děj odehrává. Není to nic přitaženého za vlasy, nic, čemu by se nedalo uvěřit, takže vás příběh snadno vtáhne a nepustí. 

V kostce je kniha velmi zajímavá (námět psychiatrické léčebny podle mě zatím není žádné klišé a už vůbec ne v této formě), čtivá, příběh je poutavý, autorův styl psaní také (obzvláště se mi líbila jeho sázka na metafory). Stejně tak zajímavé je prokreslení postav, míst a podání příběhu, ale našel jsem určité nedostatky, které nemusely být. Po přečtení bych dal Skrýši klidně 5 hvězd, ale vzhledem k tomu, že autor většinu příběhu pořádně nevysvětluje stěžejní situace a všechno vám docvakne až na konci, jednu hvězdu ubírám. Avšak za přečtení každopádně stojí. 

- anotace použita z oficiálních stránek nakladatelství

HODNOCENÍ