pátek 14. června 2013

Recenze – Měděný jezdec

Autor: Paullina Simons
Nakladatelství: Ikar
Série: Taťána a Alexandr
Díl: 1.
České vydání: 616 stran, hardback, obal matný


Anotace :

Poutavá historická freska je zároveň nezapomenutelným příběhem o lásce vzdorující hrůzám války i lidské zášti. 17letá Taťána vyrostla v Leningradě, v městě, kde památníky zašlé slávy kontrastují s šedivou realitou stalinského Ruska. V roce 1941, ten den, kdy Němci napadnou Rusko, se Taťána poprvé zamiluje - vzápětí pocítí trpkost zakázané lásky: nadporučík Alexandr Bělov je vyvolený její sestry Dáši. Navíc má Alexandr temné tajemství - pochází z rodiny amerických komunistů, kterou zlikvidovalo NKVD. Lásce Taťány a Alexandra není přáno: město drtí německá blokáda, hladomor, zima a všudypřítomný strach ze smrti. Ale jindy slabá Táňa se ukáže jako nejsilnější člen rodiny a s Alexandrovou pomocí překonává všechny útrapy. Nejtěžší zkouškou však bude odolat vlastní touze…



Proč tato kniha ?

Myslím, že Měděného jezdce představovat nemusím.
O knize jsem se dozvěděl od Rodaw v Knižní lákačce. No, začal jsem po knize pátrat, hledat recenze apod. A byl jsem v šoku z toho, že tato kniha nemá ani jednu negativní recenzi. Stále jsem se v recenzích snažil najít něco, co by mě od knihy odradilo. Jenže jsem nenašel nic. A upřímně.. kdo by si nechtěl přečíst knihu, která má samé pozitivní reakce ? Jdu do toho, řekl jsem si. Myslel jsem, že když jsem kluk, a knihu recenzovaly většinou holky, tak se mi líbit nebude. Že to bude nějaký románek. 



Recenze : 


Měděný jezdec je kniha především o lásce kvetoucí za války v Leningradě. O lásce mezi mladou Taťánou a vojákem Rudé armády Alexandrem. 

Nadešel den D a Česká pošta mi dovezla zásilku. A uvnitř zásilky se nacházel Měděný jezdec. Ihned jsem se pustil do čtení a zjistil jsem, že mé obavy byly naprosto zbytečné. Je to ze začátku takové zdlouhavé a začteš se do toho až tak po sté straně, říkaly mi holky, co knihu četly. Jenže já se do ní začetl, jakmile se na scéně objevil Alexandr, což byla asi třicátá strana. Ne, že bych k němu uchovával nějaké city, ale prostě se s ním otáčely stránky rychleji.Bylo tam víc dialogů a s nimi jak jistě všichni víme, plynou stránky rychleji. Naprosto geniální, úchvatná, nesmírně čtivá, dojemná, emotivní kniha.
Plně si uvědomuji, že mnohé čtenáře odrazují malá písmenka, tenké strany a jejich počet. Opravdu se není čeho bát. Jakmile se do knihy začtete, na písmena i všechno kolem vás zapomenete.
Na knize mi vadilo několik věcí. V první řadě to byly erotické scény. Nebo by alespoň nemusely být tak detailní. Nechápu, proč se autorka ubírala tímhle směrem.
Pak mi vadila větná stavba. Nevím, jestli jsem to postřehl jen já, ale opravdu je to někdo divně přeloženo (snad chyba překladatele). Dále mi vadilo, že autorka používala stále slovní obrat - ,,Ach, Šuro". někdy mi to vážně lezlo krkem.
Měděný jezdec naprosto změní váš pohled na druhou světovou válku. Věděl jsem, že to bylo strašně. Ale že by lidé na každém rohu potkávali mrtvé lidi i děti. Zmořené hladem či roztrhané na kusy granátem.. To jsem si opravdu nepředstavoval. Nyní mě mrzí, že když jsme v dějepise probírali druhou světovou, tak jsem nedával pozor.
Jsem opravdu rád, že se mi poštěstilo si knihu přečíst, protože (dovoluji si říct) je to nejlepší kniha, jakou jsem četl. Opravdu změnila můj pohled na svět.
Čekal jsem, že to bude knížka jen o válce a o problémech tehdejší doby nebo že se mi jen bude chtít brečet. Samozřejmě netvrdím, že vy se tam o válce nemluvilo, problémy neprobíraly a že tam nebyly smutné části. Byly. Zejména v Molotově.

Náhled děje :  


Kniha začíná, když Dáša probouzí Taťánu jednoho Leningradského rána. To však ještě nikdo netuší, že tímhle dnem začíná válka. Rodina se doslechne v rádiu, že Němci zaútočili na Leningrad.

Taťána dostala za úkol jít nakoupit, ale jelikož je to pomalu ještě dítě, tak si za peníze, za které má nakoupit potraviny a zásoby jídla na horší časy koupí zmrzlinu, jde si ji vychutnat na autobusovou zastávku a nechá si ujet autobus, který ji měl odvézt zpět domů. Tam na autobusové zastávce potkává Alexandra. Tehdy čtyřiadvacetiletého vojáka ve službě s medailí za statečnost. Tehdy se začíná v knize konečně něco dít. Alexandr si tehdy šestnáctileté Taťány také všimne a nasedne do autobusu spolu s ní. Navážou spolu konverzaci a oba se do sebe pomalu, ale jistě začínají zamilovávat. Avšak když Taťána dovede Alexandra domů, zjišťuje, že Dáša se s Alexandrem taky zná. 
Taťána si myslí, že Dáša, jakožto starší sestra má na Alexandra větší právo. Jenže Alexandr to tak nevidí a chce vyjít s pravdou ven. Taťána nechce ranit Dášino srdce a tak donutí Alexandra slíbit, že se s Dášou nesmí rozejít... Jenže Alexandr je povolán do bitvy a tak Taťána zůstává s rodinou sama. Alexandr jim občas napíše dopis, jenže ten je vždy směřován Dáši.
Každé odloučení Alexandra od Taťány bolelo i mě. Mrzelo mě to. Chtěl jsem, aby už byli spolu a jejich vztah se někam pohnul.
Po dočtení knihy nemůžete uvěřit tomu, že vám podařilo "zdolat" takovou bichličku s tak malými písmeny. Navíc však nechápete, jak to mohlo všechno tak rychle utéct a  zároveň se tam toho stihlo tolik stát. Jste na straně 200 a už za sebou máte tolik zážitků, že vám z toho jde hlava kolem.
Celý děj je strašně procítěný,emotivní, smutný, krásný, místy až krutý a nenechá vás spát.


Postavy : 


Obával jsem se, že se mi kniha nebude líbit skrz ta ruská jména - Dáša, Irina, Dimitrij, Paša, Vovo, Najra... - ale oblíbil jsem si je.

Strašně se mi líbilo, jak se postavy v průběhu dění měnily. Z nevinné holčičky Taťány se stala žena, která ví co chce. Především hezké mi přišlo, jak se chtěla naučit anglicky. Ze svůdníka Alexandra se stal muž, který již nechtěl trávit život po hospodách. Z Dimitrije jsem měl zprvu takové neutrální pocity. Přišel mi nemastný, neslaný. Avšak když se knihy chýlila ke konci, tak jsem ho začal nenávidět. Jak někdo může něco takového udělat ? Měl jsem chuť mu chrstnout horký olej mezi oči. Jenže musím dodat, že válka téměř nikoho nenechala stejným.
Postavy jsem si oblíbil, zejména tedy Taťánu a Alexandra. I když se oba někdy chovali strašně. Štvala mě Dáša a Dimitrij. Oba se totiž překáželi Taťáně a Alexandrovi ve vztahu. Avšak Dáša se brzy začala chovat normálně, ale Dimitrij byl stále horší a horší. Nejvíce mi na něm vadilo, jak se přetvařoval a lhal lidem do očí.
V knize je opravdu hodně postav. Jenže, jak je známo, válka a hladomor jsou neúprosná kombinace a tak většina z nich zemře. Ať už na nemoc nebo hlad, či padne ve válce.

Konec :


*fňuk*

Za sebe můžu říct, že jsem čekal poněkud jiný konec. Takhle jsem si to opravdu nepředstavoval. Skončilo to opravdu zvláštně.
A konec se mi líbil o to méně, že tam byl i Dimitrij. Pokaždé, když pronesl nějakou svoji "inteligentní" připomínku, tak to ve mně vzbuzovalo takový pocit, že jsem chtěl zavřít knihu a jít mlátit hlavou o zeď. Brr. Nesnáším ho.
No a úplný konec konce (to je ale obrat, co?).. K tomu nemám slov. Nechápu poslední větu.
Nevím, co mám čekat od druhého dílu. Prý je založen hlavně na vzpomínkách, takže to bude asi nudnější. No, uvidím. Mám ho již doma, ale kdy se k němu dostanu, to je otázka času.

Má konečná změť pocitů : 

Měděný jezdec je opravdu seriózní román, který má jak precizně popsány postavy, tak i jejich charakter a detailně vykresleno prostředí. 
Opravdu knihu mohu doporučit všem čtenářům, ať už čtou historické romány, či ne. Ale rozhodně nečekejte něco akčního.
I když se do knihy ze začátku nebudete moct začíst, tak do toho opravdu jděte. Vážně to změní váš postoj ke druhé světové válce, ať už jej máte jakýkoli.


Hodnocení


15 komentářů:

  1. Eoritcké scény a detailní? Cooo? Vždyť tam nic otevřeně nepopsala, připadalo mi to spíš jako harlekýna... Já se na ty scény těšila, ale teda nic moc, kromě směšných poznámek typu "Ach Taťo, ty ležíš pode mnou a jsi nahá!" nebo "Ty... Pohyby... Mě zaskočily."

    Mimochodem "kdo by si nechtěl přečíst knížku, která nemá jedinou negativní reakci?" Já, já, já!! Já to četla jen proto, abych o tom mohla mluvit :D

    Jo a ještě k tomu, že je to seriózní kniha - autorka by si měla rozmyslet, jestli chce psát seriózní knihu a nebo parodii, ve které se darují dva litry krve jen to fikne apod....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Seš moc náročná :D
      Taťo, tys pode mnou. To bylo fakt dobrý, no :D
      Myslel jsem to velikost tamtoho, tím detailem :D Jakože - Ach, Šuro. Nevěřím, že ses tam vešel :D Divný :D
      Dva litry krve. To bylo divný. Celej konec byl jakejsi divnej :D

      Vymazat
    2. No jo, ale "nevěřím, že ses tam vešel" je v různých obměnách i v románkách s cílovou skupinou 14+ :D Možná proto mi to nepřipadá jako detail :D

      Vymazat
  2. Tahle knížka mě strašně láká docela dlouho a ještě jsem si ji nepřečetla, muísm to co nejdřív napravit :D.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak teď už jsem si jistá, že si tu knihu chci přečíst :D

    OdpovědětVymazat
  4. Tu knížku mám doma, a hrozně se na ni těším, jak ji všichni chválí :)

    OdpovědětVymazat
  5. Úplně nádherná knížka, mám jí moc ráda. Když jsem ji dostala k narozkám byla jsem v šoku :D

    OdpovědětVymazat
  6. Knížku jsem si moc zamilovala, je to nádherný příběh :)

    OdpovědětVymazat
  7. Kdyby nebyla tak moc drahá, hned bych si ji šla koupit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věř mi, že i kdyby stála desetitisíce nevyrovná se to tomu, co ti kniha dá :)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář :)
Budu se snažit na každý odpovědět.